Ne že bychom na tomto míste chteli snižovat zásluhy Jany Vrémské (viz "Co je Žebrinák?"), to ne, ale faktem zustává, že ona vlastne roznetkou Besedy nebyla. Hlavní zásluhu nese na svých bedrech Sona Valášková z Lipova, která si jednoho dne u plotny povzdechla: "Stano, už mám toho tvého nicnedelání a válení v pelechu po krk, mel bys konecne neco porádného delat!" A tak Stana koupil péácko, naucil se zvucit a L.P. 1992 pozval tri ostrílené grupy z okolí, na které prilákal patnáct lidí (dvojcata zplodil až o mnoho let pozdeji).

Kdo by tehdy tušil, že se festival Beseda u Bigbítu, konaný v remízku na úpatí Bílých Karpat u slováckého Tasova, za deset let (tehdy již ctvrtý rok pod taktovkou nesmelých hochu z budoucího Žebrináku) rozroste na dvoudenní, resp. trídenní akci, na kterou budou vedle všech návštevníku nadšene zpomínat i více než dve stovky žánrove velmi rozruznených muzikantu, divadel, básníku a lidových umelcu…
Mezi jinými napríklad Peter Lipa, Psí vojáci, Už Jsme Doma, Laura a její tygri, Gothart, Pepa Nos, Mnága a Ždorp, Anna K., Roman Dragoun, Jirí Schmitzer, Sunshine, Žáha, Tomáš Kocko, Fleret, Endless, Znouzectnost, Hoochie Coochie Band, Fireballs, Fru Fru Serious, Nšo-ci, Narajama, Bluesweiser, Bobeš & Frozen Dozen, Swordfishtrombones, Pepa Streichl, (žel i) Radek Pastrnák, Vladimír Merta, Rudé Kostry, Sad Harmony, Dark Gamballe, Chorchestr, Pod Cerný Vrch, Benedikta, J. H. Krchovský, Petr Váša, Eskymácké divadlo SAD, Dekadentní divadlo Beruška, divadlo Šune Všem a mnoho dalších…